Keramická dlažba, mikroplasty a nanoplasty: Proč je tento rozdíl důležitý pro vaše zdraví i domácnost

Když se řeší výběr podlahy, většina lidí zvažuje vzhled, cenu a odolnost, a téma mikroplastů zůstává většinou úplně stranou. Přitom jde o oblast, které se v posledních letech věnuje čím dál více vědeckých studií, protože běžné syntetické podlahové krytiny se během používání postupně opotřebovávají a uvolňují drobné plastové částice do vzduchu a domácího prachu. Keramická dlažba v tomto ohledu funguje jinak, protože jako anorganický, vypalovaný materiál mikroplasty svým povrchem neuvolňuje. V tomto článku vysvětlíme, v čem je rozdíl, co to může znamenat pro zdraví domácnosti i pro životní prostředí, a kde má naopak keramika svá reálná omezení, aby byl obrázek úplný.

Co jsou mikroplasty a nanoplasty, odkud se v domácnosti berou?

Mikroplasty jsou drobné plastové částice, obvykle menší než 5 milimetrů, případně částice menší než 1 mikrometr (µm) které nazýváme nanoplasty. Tyto vznikají buď záměrně jako součást výrobků, nebo postupným rozpadem větších plastových materiálů vlivem tření, UV záření a běžného opotřebení. Nejedná se jen o exotický problém spojený s oceány, ale mikroplasty a nanoplasty se běžně nachází i v domácím prachu, ve vzduchu, který dýcháme, a dokonce i v jídle a pitné vodě. Výzkumy ukazují, že koncentrace zejména nanoplastů se neustále zvyšuje a najdeme je už v našich tělech: mozku, placentě i mateřském mléce. Miliardy neviditelných částic které pronikají i do nitra našich buněk můžou mít velký negativní vliv na naše zdraví, a zejména na zdraví našich dětí kde je jejich koncentrace výrazně vyšší.

Mezi nejčastější zdroje mikroplastů v interiéru patří:

• syntetické podlahové krytiny, jako je vinyl a koberce s plastovými vlákny,
• syntetické textilie a oblečení, které při praní i běžném nošení uvolňují plastová vlákna,
• plastový nábytek a dekorace, které se postupně opotřebovávají,
• prach usazený z venkovního prostředí, který se do domácnosti dostává přes okna a boty.

Mikroplasty se do lidského těla dostávají především vdechováním domácího prachu a požitím prachu usazeného na jídle nebo rukou, přičemž mohou nést i další látky jako těžké kovy a některé škodlivé organické sloučeniny, které se mohou z povrchu plastu uvolňovat po vstřebání do těla. Právě proto vědci věnují stále více pozornosti tomu, jaké konkrétní materiály v domácnosti mikroplasty produkují nejvíce. 

Syntetické koberce, vinyl a laminát: Kde je rozdíl mezi jednotlivými materiály?

Studie zaměřené na podlahové krytiny ukazují, že syntetické materiály jako koberce a PVC vinylové podlahy se vlivem chůze a UV záření postupně mechanicky opotřebovávají a uvolňují mikroplastové částice do vzduchu interiéru. Výzkum zaměřený na degradaci podlahových krytin vlivem chůze zjistil, že přírodní linoleum má nejnižší zdravotní riziko, přibližně 1,3krát nižší než laminát a 5,8krát nižší než koberec, což ukazuje, že rozdíly mezi jednotlivými materiály jsou velké a laminát v tomto srovnání vychází výrazně lépe než koberec. 

Je tu ale důležité upřesnění, které se v podobných článcích často opomíjí. Laminátová podlaha není primárně plastový výrobek, jak by se dalo z podobných srovnání usuzovat. Její nosnou částí je z 60 až 90 procent hmotnosti dřevovláknitá deska (HDF), na kterou je nalisována tenká, dekorativní vrstva papíru impregnovaná melaminovou pryskyřicí. Jde tedy o materiál na bázi dřeva s tvrdým pryskyřičným povrchem, ne o plastovou fólii nebo ropný produkt jako vinyl. I přesto může tato povrchová vrstva při dlouhodobém otěru uvolňovat mikroskopické částice, jak ukazuje citovaný výzkum, ale mechanismus a míra rizika se od čistě plastových materiálů jako PVC liší.

U vinylových podlah je situace odlišná. V posledních letech rostou obavy z toho, že stárnoucí vinylové podlahy uvolňují mikroplasty do vnitřních prostor, což přispívá ke znečištění a zhoršování kvality vzduchu. Vinyl je na rozdíl od laminátu skutečně homogenní nebo vrstvený plastový materiál (PVC), takže zde jde o uvolňování drobných plastových částic přímo z podstaty materiálu, nejen z tenké povrchové úpravy. 

Mezi hlavní mechanismy uvolňování mikroplastů z těchto materiálů patří:

• tření při chůzi, které postupně obrušuje povrch materiálu a uvolňuje mikroskopické částice,
• UV záření ze slunečního světla, které degraduje plastovou strukturu a zrychluje jeho rozpad,
• stárnutí povrchové úpravy, kdy se ochranná vrstva postupně odlupuje a obnažuje méně odolný materiál pod ní,
• běžný úklid a vysávání, které mechanicky namáhá již opotřebený povrch.

Proč keramická dlažba mikroplasty neuvolňuje?

Keramická dlažba je vyrobena z přírodních anorganických surovin, jílu a dalších minerálů, které se vypalují při vysokých teplotách přesahujících 1 000 stupňů Celsia. Tento proces vytváří tvrdý, chemicky stabilní materiál, jehož povrch na rozdíl od plastů neobsahuje polymery schopné se rozpadat na mikroplastové částice.

Klíčové vlastnosti povrchu keramické dlažby:

• anorganické složení, samotný střep i glazura neobsahují syntetické polymery náchylné k rozpadu na mikroplastové částice,
• vysoká povrchová tvrdost, výrazně lépe odolává mechanickému otěru než měkčí plastové nebo pryskyřičné povrchy,
• odolnost vůči UV záření, sluneční svit povrch dlažby chemicky nedegraduje tak, jako degraduje plastové materiály,
• absence povrchové plastové fólie, na rozdíl od vinylu nemá keramika na povrchu žádnou fólii, která by se mohla postupně odlupovat.

I glazura na povrchu dlažby je v podstatě skelný materiál nanesený a vypálený při vysoké teplotě, nikoliv plastová vrstva. Je ale potřeba dodat, že samotná dlažba se v koupelně nepoužívá izolovaně. K podkladu se lepí flexibilním lepidlem a spáruje se spárovací hmotou, a tyto doplňkové materiály běžně obsahují syntetické polymery, jako jsou akryláty nebo disperze na bázi EVA pryskyřice. I ty mohou při čištění a otěru teoreticky mikroskopicky uvolňovat částice, i když v nesrovnatelně menší míře než celoplošný plastový povrch typu vinylu, protože tvoří jen tenkou spáru mezi dlaždicemi, ne celou pochozí plochu.

Co uvolňování mikroplastů znamená pro zdraví domácnosti?

Vědecký výzkum vlivu mikroplastů a nanoplastů na lidské zdraví je stále v poměrně raném stádiu, a je důležité k tomuto tématu přistupovat s mírou, bez zbytečné poplašnosti, ale i bez podceňování rostoucích obav odborné veřejnosti. Přestože dopad na lidské zdraví ještě nebyl plně popsán, přibývá důkazů, že mikroplasty mohou v těle vyvolávat zánětlivé poškození, narušovat mikrobiální rovnováhu a způsobovat oxidativní stres, což jsou mechanismy spojované s celou řadou dlouhodobých zdravotních potíží.

Konkrétně u domácího prachu vědci upozorňují, že mikroplasty mohou mít karcinogenní vlastnosti, tedy potenciálně způsobovat rakovinu, a mohou být také mutagenní, což znamená, že mohou poškozovat DNA, i když zároveň platí, že skutečné riziko pro lidské zdraví zatím není jednoznačně stanoveno a jde o otázku, kterou další výzkum teprve musí objasnit. Jinými slovy, věda zatím nedokáže přesně určit, jaká míra expozice mikroplastům je pro člověka bezpečná. 

Co ale výzkum naznačuje, je obecné doporučení ohledně volby tvrdých povrchů. Tvrdé podlahové povrchy, včetně leštěného dřeva, obecně obsahují méně mikroplastů v prachu než koberce, a keramická dlažba jako tvrdý povrch bez plastové povrchové vrstvy do této kategorie zapadá. Pro domácnosti s malými dětmi, které tráví hodně času na podlaze, může být tento rozdíl obzvláště relevantní, i když jde spíš o jeden z více faktorů při výběru podlahy než o jednoznačně rozhodující argument. 

Dopad na životní prostředí: Přednosti keramiky i její vlastní ekologická zátěž

Rozdíl mezi keramikou a syntetickými podlahami se netýká jen doby používání, ale celého životního cyklu materiálu, a tady je fér přiznat, že keramika není bez ekologické zátěže, jen má tuto zátěž rozloženou jinak než plastové materiály.

Výhody keramiky z hlediska životního prostředí:

• biologická rozložitelnost a inertnost, vinylová podlaha není biologicky rozložitelná a po odstranění obvykle skončí na skládce, kde zůstane po staletí a bude nadále postupně degradovat na mikroplastové částice. Keramika sice také není biologicky rozložitelná, jde ale o inertní minerální materiál, který se na skládce se nerozpadá na plastové částice a nepředstavuje tak riziko dalšího uvolňování mikroplastů do životního prostředí,
• absence uvolňování částic během provozu, syntetické podlahy průběžně uvolňují mikroplasty do prostředí, povrch keramiky tento proces nevykazuje,
• dlouhá životnost, keramická dlažba při správné pokládce vydrží desítky let bez nutnosti výměny, což snižuje celkovou spotřebu materiálu v čase.

Na druhou stranu má keramika svou vlastní ekologickou stopu, kterou by bylo zavádějící zamlčet. Výpal dlažby probíhá v pecích při teplotách přes 1 000 stupňů Celsia, což je energeticky velmi náročný proces s odpovídajícími emisemi CO2. Takzvaná vstupní uhlíková stopa, tedy množství emisí spojené s výrobou ještě předtím, než se materiál vůbec začne používat, je u keramiky vyšší než u řady lehčích podlahových krytin. Dlouhá životnost a absence průběžného uvolňování mikroplastů tuto počáteční zátěž v čase částečně vyrovnávají, ale nejde o jednoznačně a ve všech ohledech ekologičtější materiál, spíš o jinou skladbu výhod a nevýhod.

Nevýhody keramické dlažby, které je fér zmínit

Aby byl obrázek úplný, keramická dlažba má i své praktické nevýhody, které s tématem mikroplastů přímo nesouvisí, ale patří k rozhodování o výběru podlahy stejně důležitě.

Mezi hlavní omezení keramiky patří:

• tvrdost a chlad povrchu, keramika je bez podlahového vytápění výrazně chladnější na dotek než dřevo, laminát nebo vinyl,
• riziko úrazu při pádu, tvrdý povrch může být rizikovější než pružnější materiály, zejména pro malé děti nebo starší osoby,
• náročnost dodatečné výměny, na rozdíl od plovoucích podlah se keramická dlažba obtížně demontuje a výměna vyžaduje bourací práce,
• údržba spár, spárovací hmota mezi dlaždicemi se může časem špinit nebo v ní ulpívat nečistoty, pokud není pravidelně čištěna nebo ošetřena impregnací.

Tyto faktory nesouvisí s mikroplasty, ale patří do celkového rozhodování stejně jako téma popsané výše, a proto je vhodné je zvážit společně, ne izolovaně.

Kdy zvážit výměnu syntetické podlahy za keramickou dlažbu

Výměna podlahy je vždy investice, a ne každá domácnost potřebuje řešit toto téma okamžitě. Existují ale situace, kdy dává smysl zvážit přechod na keramickou dlažbu, zejména pokud kombinujete více důvodů najednou, nejen otázku mikroplastů samotnou.

Přechod na keramickou dlažbu stojí za zvážení zejména pokud:

• máte v domácnosti malé děti, které tráví hodně času na podlaze a mají sklon vkládat si předměty nebo ruce do úst,
• vaše stávající vinylová podlaha je viditelně opotřebovaná nebo se jí odlupuje povrchová vrstva,
• řešíte kompletní rekonstrukci a rozhodujete se mezi materiály od základu,
• chcete podlahu, která nebude vyžadovat výměnu za deset až patnáct let kvůli opotřebení povrchu, a zároveň vám nevadí tvrdší a chladnější povrch.

Zdroje:

https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/S0304389424033077

https://www.healthed.com.au/clinical_articles/were-all-ingesting-microplastics-at-home-and-these-might-be-toxic-for-our-health-here-are-some-tips-to-reduce-your-risk/

https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC9962686/

https://www.nationalgeographic.com/science/article/microplastic-human-brain-health

https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC11186737